Písemné zmínky o medu najdeme už v nejstarších dochovaných záznamech.
Ve většině antických kultur byl med používán ve výživě i jako lék.
Lidové používání medu se tak dostalo vědeckého vysvětlení: med působí jako
antibakteriální a antiseptický činitel. Než se začal v evropské kuchyni používat
třtinový a posléze i řepný cukr, hlavním sladidlem byl med. Až do 17. století
se používal zejména do kaší, některých druhů chleba, nápojů (medovina),
ale i masitých jídel, na některé věci se však nehodil (např. piškot a cukrovinky).
Dost časté bylo spojení medu, pepře, zázvoru a šafránu.

Med květový
Jinak také nektarový med, je druhem medu, který vzniká zpracováním
nektaru rostlin včelou v úlu. Rychlá krystalizace není vada medu,
ale přirozená vlastnost, je možné rozehřát med ve vodní lázni do 50°C

Med pastovaný
Tento med se vyrábí řízenou krystalizací z květového medu.

Med medovicový (lesní)
Je med, který je tvořen včelami z medovice. Od květového medu jej
lze spolehlivě rozlišit jedině měřením elektrické vodivosti,která nesmí
klesnout pod 80 mS/m. Tmavost medovicového medu je způsobena
barvivy obsaženými v míze lesních dřevin.